26. 8. 2018
Havlíčkův Brod v srdci Vysočiny, uprostřed přírody, oáza na soutoku Sázavy a Šlapanky – to si jistě představí při vyslovení jeho názvu leckterý poutník. Jak jinak by to přece mohlo být. Možná ale neví, že i kolem našeho města jsou velké širé rodné lány, na kterých se pěstují povětšině monokultury a hned vedle nich se tyčí neodolné monokultury smrkové. Možná neví, že ve městě je řada míst, která se v létě přehřívají a činí tak město méně příjemným než by tomu být mohlo.
Že se město a jeho nejbližší okolí chová jako tepelný ostrov, je možné pozorovat třeba z dešťového radaru při pohybu méně rasantní oblačnosti, která město zpravidla oblétne (tj. trochu zaprší většinou jen v okolí) a vlastně je to potvrzeno i tím, že často vidíme v termikách nad městem úspěšně kroužit bezmotorové kluzáky. V době, kdy nás ještě neničily projevy klimatické změny, to možná nebylo až tak důležité zjištění. Jak vidno, časy se ale rychle mění a s nimi by se měly měnit i PRIORITY.
Možná je dobré začít u pojmu ALBEDO, což je míra odrazivosti elektromagnetického záření na povrchu tělesa. Čím nižší albedo – tím méně odraženého záření a tím tedy více ohřátý povrch tělesa a následně i okolí (vzduch). Třeba sníh má albedo cca 90% (což znamená, že 90% záření sníh odráží a jen jeho desetina ho ohřívá), tmavá ornice má cca 8%, tráva cca 25%, hliník cca 85%, beton cca 30%, černý asfalt cca 5% (způsobí tedy největší ohřátí prostoru). Z toho je docela jasné co je třeba činit, pokud chceme snížit energetický výkon našeho tepelného ostrova a tím i omezit jeho negativní projevy (např. nabourávání malého vodního oběhu, který má ve zdravé krajině přinášet pravidelné lokální deště).
Bylo by dobré, kdybychom dokázali přesvědčit správce půdy v blízkosti města (od slova „spravovat“), aby se ve větší míře chovali jako skuteční tvůrci zdravé krajiny, která má plnit všechny důležité společenské účely včetně dostatečného ochlazování sebe sama a podržení vody – například pomocí chytrého pěstování produkčních rostlin, pomocí doplnění velkého množství kvalitní vícepatrové zeleně (remízy, meze, cesty) nebo třeba pomocí maximální péče o kvalitu půdy. Obdobně pak správce lesů, aby pěstovali v podstatně větší míře dřeviny, které zajistí, že lesy nezdecimuje katastrofa postihující pouze jediný-kterýkoli druh stromů (nejsou to samozřejmě jen kolabující smrky – v minulosti třeba jilmy udolala cévní houbová grafióza, dodnes se z toho jejich populace dostatečně nevzpamatovala).
Je jasné, že obě tyto skupiny se budou odvolávat, zčásti i oprávněně, na nejrůznější příčiny neblahého stavu, ale to nikomu nepomůže. Nám pomůže, pokud přistoupí dobrovolně (v nouzi pod efektivním tlakem) k masivnímu užívání postupů blízkých přírodě!
Ještě by bylo dobré zmínit se o druhém důležitém pojmu – TRANSPIRACI (výdej vody povrchem rostlin). To je okolnost, která hovoří pro zeleň i v rámci zachytávání vody (míjím tu záměrně již dosti cupovaný problém eroze, kde má zeleň zcela nezastupitelnou úlohu). Šlo by totiž docela dobře proti zeleni argumentovat tím, že spotřebuje hodně vody, která naprší a tak vlastně z pohledu zásobování spodních i povrchových vod může být i kontraproduktivní. To je ale hluboký omyl. Právě absence dostatečné transpirace dostatečným množstvím zeleně dnes způsobuje, že tu nemáme téměř žádný lokální déšť = chybí aktivní malý vodní oběh, který by udržel vodu v dané části krajiny. Triviálně si lze situaci představit možná tak, že velký atlantický oběh naplní kvalitní a velké zelené plochy vodou a jejich pestrá zeleň pomocí transpirace roztočí malý vodní oběh, který způsobí, že voda zůstane dlouhodobě v daném území – bude tu cirkulovat (znáte určitě pojem deštné pralesy – což je samozřejmě opačný extrém). Transpirace je mimo jiné i spolu-důvodem toho, proč je nutné doplnit do krajiny co největší množství zeleně i přes to že stromy mají poměrně nízké albedo – jejich ochlazovací mechanismus tak nespočívá v odrazivosti záření, ale v tom, že vstřebané záření využijí právě k transpiraci a fotosyntéze – nikoli tedy k neúměrnému přehřívání svého povrchu a tak i svého okolí jako třeba holá půda nebo silnice, ale zejména k odpařování vody a stavbě svého těla. Rostliny působí tedy mimo jiné jako chytré chladiče prostoru, které není nutné připojit na žádnou energetickou síť! Vlastně jde z tohoto pohledu o super-biotechnologii. Výhodnější jsou stromy listnaté. Masivní sázení zejména listnatých stromů je nyní o to důležitější, že suchem oslabené smrkové porosty hromadně kolabují jako lehká kořist kůrovce a tak i jejich ochlazovací funkce v dané míře bude nadlouho zničena.
Pokud budeme hledat rady pro řekněme vnitřní část města, určitě je vhodné postupně instalovat více odrazivé (světlejší) střechy nebo ještě lépe střešní solární zařízení, které střechy zastíní; nepoužívat černý asfalt; používat co nejsvětlejší dlažbu (což se již v mnohé míře děje); v každém místě, kde to jen trochu jde sázet zmíněné přírodní chladiče; na nejrůznějších místech budovat zelené průlehy (terénní deprese) pro vsakování relativně čisté dešťové vody namísto jejího odvádění trubkami pryč z města i další záchyty a využití pro dešťovku, která přece jen i tady občas naprší. Příkladem realizované pozitivní akce z vodohospodářského i klimatologického pohledu je (zatím málo doceňovaná) revitalizace Cihlářského potoka s jeho vodními díly, na kterou nyní ještě navazuje spíše rekreační úprava posledního rybníka – malého Očka.
Dobře klimaticky vyřešené město si lze možná představit jako kvalitní přírodní zahradu s pestrou vícepatrovou zelení, která díky správnému druhovému rozložení bude dlouhodobě udržitelná; bude obsahovat stavby přiměřené její celkové ploše; přiměřené komunikace z přiměřených materiálů; přiměřené vodní prvky atp. Tedy hmoty přírodní a nepřírodní budou ve správné rovnováze odpovídající novým klimatickým výzvám.
Chápu, že nad tímto mým apelem může kdokoli zareagovat – píšeš mělo by se – a co ty!? Na to je odpověď docela jednoduchá. Samozřejmě, že musíme i každý sám za sebe – minimálně doma – podle svých možností – sázet stromy, keře, další rostliny a následně o ně pečovat; šetřit pitnou vodou (zalévat třeba okrasné rostliny vodou z vany nebo s ní splachovat); zachycovat a využívat vodu dešťovou; zhodnocovat svůj miniaturní či větší kousek půdy kompostováním nebo třeba topit alespoň částečně nefosilně; pamatovat na pítka či krmítka pro ptačí zoufalce… to je ale přece nekonečně snadnější než VEŘEJNĚ PROSADIT CO BY SE STÁTI MĚLO 🙂
Teď je nejdůležitější s ochlazením a vymodlenou vláhou nezapomenout na ubíjející suché vedro – paměť míváme krátkou.
Beno trávníček, člen ZO Zelení Havlíčkův Brod